Mýtus 1: Výroba biometanu vyžaduje rozsáhlé zemědělské plochy

Jedním z nejrozšířenějších mýtů o biometanu je, že jej lze vyrábět pouze v zemědělských bioplynových stanicích, které zpracovávají cíleně pěstovanou biomasu. Aktuálně však v Česku převažují výrobny biometanu nikoli zemědělského, ale odpadového zaměření. Ty se při výrobě biometanu nesoustředí na zpracování účelově pěstovaných plodin, ale na kuchyňský odpad neboli gastroodpad rostlinného a živočišného původu. ,,Na výrobu biometanu není nutné zabírat a vyčerpávat půdu pěstováním specifických plodin určených k jeho výrobě. V Česku se ročně vyprodukují až dva miliony tun biologicky rozložitelného odpadu, přičemž jeho vytříděním místo skládkování a následným energetickým zpracováním na plyn, elektřinu a teplo by mohlo vzniknout přibližně 1 000 GWh biometanu ročně," vysvětluje Tomáš Voltr, výkonný ředitel skupiny Energy financial group.

Mýtus 2: Bioodpad a gastroodpad jsou totéž

I když se může zdát, že bioodpad a gastroodpad jsou jedno a to samé, ve skutečnosti se jedná o dva různé typy odpadu, které je třeba separovat do dvou odlišných třídících nádob. Zatímco bioodpad pochází z rostlin, a vzniká tedy převážně na zahradách nebo například v parcích, gastroodpad tvoří především nezkonzumované zbytky jídel a potravin rostlinného i živočišného původu. Vzniká v domácnostech, velkých marketech, potravinářských firmách, ale také v jídelnách, restauracích nebo na letních táborech. Do nádob na bioodpad ale gastroodpad nepatří, vkládá se do nich pouze odpad rostlinného původu. ,,Pro umožnění třídění a svozu kuchyňského odpadu jsme již do více než dvaceti českých měst a obcí prostřednictvím projektu ?Třídím gastro' rozmístili tmavě hnědé nádoby s označením ?gastroodpad'. Do nich je možné narozdíl od nádob na bioodpad odkládat veškerý živočišný a rostlinný odpad i v původních obalech," uvádí Ondřej Černý, ředitel divize EFG Logistics.