Vodíkové technologie se staly hitem posledních 20 let. "Výzkumníci po celém světě zdokonalují materiály, které slouží pro výrobu, skladování, přepravu i konečnou přeměnu vodíku na elektrickou energii. Funkční materiály jsou známé několik desítek let, vodíkový článek se užíval například už na lodích Apollo, nicméně poptávka po nových řešeních trvá," uvedla mluvčí.

Podle hlavního autora práce, fyzika Stanislava Haviara, obsahují často materiály, které fungují nejlépe, vzácné kovy, které jsou velice drahé nebo špatně dostupné. "Kdybychom si chtěli všichni pořídit vodíkové auto se současnými technologiemi, nebylo by to možné. Na Zemi totiž jednoduše není tolik platiny," uvedl Haviar. Fakulta se věnuje vývoji materiálů pro detekci vodíku, třeba čidel hlídajících jeho únik, která jsou důležitá pro bezpečný provoz všech částí vodíkové ekonomiky. Výzkumníci využili pro detekci běžný oxid mědi. "Musí být ale ve formě nanočástic o velikosti přibližně deset nanometrů. Připravili jsme je v našem unikátním magnetronovém agregačním zdroji," dodal vědec. Podařilo se jim podle něho úspěšně zkombinovat tenké vrstvy oxidu wolframu s nanočásticemi oxidu mědi a použít je jako senzor vodíku.

Velmi úspěšnou práci publikovali výzkumníci Fakulty aplikovaných věd ZČU v časopise International Journal of Hydrogen Energy (Mezinárodní časopis pro vodíkovou energii). "Ačkoliv jde o základní výzkum, poznatky vědců slibují dostupnější možnosti detekce vodíku v budoucnu," uvedla Čandová. Hodnotitelé oceněné práce se podle ní shodli na tom, že přístupy použité k přípravě materiálu jsou inovativní a přispívají k rozšíření znalostí v oboru. K tématu plzeňských vědců přispěli analýzami také kolegové z Univerzity Karlovy. Vědci ZČU už publikovali řadu prací, kde rozvíjí téma kombinaci nanočástic a tenkých vrstev pro detekci plynů.