Dodavatelé nemají k dispozici vlastní zásobníky. Jak to funguje, když čerpáte „svůj“ plyn?
Většina lidí si představí plynový zásobník jako nějakou nádobu v podzemí. Ve skutečnosti to tak není. Zásobník se nachází na místech, kde dříve byla ložiska plynu nebo ropy. Nad zásobníkem je jílovitá vrstva, která plyn nepropouští, jsou tam i písky. Do zásobníku se vtláčí plyn, který se dostane mezi písek a vytlačí vodu.

Není přesně stanoveno, který plyn je čí. V zásobníku se plyn stejně promíchá. Dodavatel ví pouze to, kdy tam byl jeho plyn vtlačen a jaké množství. A když ho potřebuje, řekne si o takové a takové množství. Vlastníme tedy virtuální plyn.

Pokud někdo nakupuje plyn z Norska, Alžírska nebo LNG z různých zdrojů, beztak se to promíchá již cestou v plynovodech. Nemáme přímý plynovod z Norska, takže než plyn dojde do Česka, již v Německu je z toho mix. Někdy teče víc norského plynu, jindy více plynu ze Slovenska, který je fyzicky ruský. Doteče to však do zásobníku a pak to už nikdo nerozezná.

Funguje to tak, že se zásobníky musí před zimou naplnit jako komora, ze které se v zimě tahají zásoby?
Jsou zásobníky, které mají velký problém ze dne na den změnit tok plynu, takže ano, jsou zásobníky, které se v létě pouze naplňují. Tlačí se do nich plyn a ten se v zimě těží ven. Jsou však i takzvané rychlé zásobníky, které dokážou během jednoho dvou dní změnit režim plnění plynem na čerpání plynu.

Plyn, který se čerpá ze zásobníků, ale nemůže hned jít do plynárenské soustavy. Nejdříve se musí přes filtry vyčistit. Skladuje se totiž v zemi, kde se nacházejí nečistoty. A než se pošle zákazníkům, tak se ještě suší – musí se z něj odstranit vlhkost.