Velkoplošné kalamity postihly české lesy i dříve, také v posledních dvou dekádách i během 20. století poškodil lesy vítr, sníh, námraza nebo podkorní a listožravý hmyz. I v těchto případech bylo nutné holiny zalesnit a postarat se o ochranu a výchovu nových porostů. Zkušenosti se zakládáním nových porostů na kalamitních plochách a s jejich výchovou, s využíváním umělé i přirozené obnovy a jejich kombinace již tedy existují.

Nezodpovězenou otázkou, kterou si v průběhu poslední velkoplošné kalamity naléhavě kladli vědci i lesníci, byl stav lesní půdy - především se diskutovalo riziko rychlého rozkladu a ztráty organické hmoty a s tím spojené uvolňování poutaného uhlíku, nebezpečí aktivizace rizikových prvků vázaných v organické hmotě, změny ve schopnosti lesní půdy zadržovat vodu a obecněji i chemismus lesních půd ve vztahu k výživě nově vznikajících a zakládaných porostů s pestrou druhovou skladbou.