"Rakety a ostřelování zničily vodohospodářskou infrastrukturu, některé rodiny mají vodu jen pár hodin denně nebo jsou odkázány na dovoz v cisternách," řekla Halyna Bilak z neziskové organizace CARE. Podle Oleny Budagovské z Člověka v tísni voda, sanitace a hygiena zůstávají mezi nejčastěji hlášenými nenaplněnými potřebami. Nedostupnost vody prostřednictvím vodovodní sítě podle nich navíc vytváří další finanční zátěž, protože lidé musí vodu kupovat od soukromých poskytovatelů.

Postižené regiony, na které se neziskové organizace a česká pomoc zaměřují, jsou kupříkladu Charkovská, Dněpropetrovská a Záporožská oblast. Problémy s nedostatkem pitné vody postihují také okupovaná území Ukrajiny, kam ale neziskové organizace nemají přístup.

Česko se obnovou vodní infrastruktury začalo bezprostředně zabývat po výbuchu Kachovské přehrady v roce 2023. "V té době to ještě nebyla příliš vysoká priorita pro další mezinárodní partnery Ukrajiny. Z toho, co jsem viděl přímo v obcích, kam jsme jezdili, jsme od začátku prosazovali přístup, že nechceme řešit obnovu jen formou dodávek, ale jezdit přímo na místo a spolupracovat s místními úřady," řekl Kopečný. Nedostatek pitné vody byl tehdy téměř všude.

Vodohospodářská síť na Ukrajině je podle Kopečného extrémně zastaralá, což představuje zásadní problém. "Z mé perspektivy je hlavním poznatkem to, že podobně jako se na podzim 2022 stala velkým tématem decentralizovaná energetika, v průběhu roku 2024 se stejným způsobem dostalo do popředí téma vody," dodal.

Ruská invaze proměnila například město Velkou Oleksandrivku v Chersonské oblasti v přímou frontovou linii. Místní vodárny vedené Ihorem Holovkem se ocitly pod kontrolou okupantů, kteří zaměstnance nutili pod hrozbou smrti pokračovat v opravách. Po osvobození v říjnu 2022 našel Holovko vodárnu zničenou a potrubí zpustošené. "První místo, kam jsem šel, byla vodárna. Čerpací stanice odpadních vod byla vyhozena do povětří, tlakové potrubí zničeno a veškerý majetek podniku zpustošen," uvedl ve vyjádření pro organizaci CARE, které má ČTK k dispozici. Okamžitě se začalo s obnovou. První týdny lidé pracovali bez nároku na mzdu, aby zajistili dodávky vody.

Díky mezinárodní pomoci, která poskytla veškeré vybavení od čerpadel po kabely, se podařilo rychle obnovit zásobování i úpravu vody. "První dva měsíce lidé chodili do práce jen z čirého nadšení, bez mzdy. Vodárenským pracovníkům se podařil obrovský výkon," řekl Holovko. Zároveň dodal, že nejpotřebnější je nové potrubí, odborníci a podpora pro vnitřně vysídlené osoby. Podle Člověka v tísni je běžné, že se do obnovy vodní infrastruktury zapojují místní komunity a dobrovolníci.

"Česká republika hraje ve světovém kontextu významnou roli v tom, kolika lidem jsme pomohli a kolika jsme zajistili pitnou vodu, máme i několik firem kterým se podařilo uchytit a prosadit. Je to jedna z nejkritičtějších oblastí, které je možné dělat již nyní," dodal Kopečný.

Podle Člověka v tísni před invazí mělo zhruba 70 procent Ukrajinců přístup k vodovodu a 50 procent k centrální kanalizaci. Ačkoliv se v tomto sektoru v roce 2024 celkem podařilo pomoct 4,9 milionu lidí na Ukrajině, podle OSN stále více než 8,5 milionu lidí nějakou formu pomoci potřebuje.

Na financování obnovy infrastruktury jde kombinace institucionálních dárců nebo darů z Česka. "Roční výše škod v kombinaci se stárnutím infrastruktury ale výrazně převyšuje objem dostupné pomoci," upozornila Budagovská.