Čína se jednou ráno neprobudila a nezjistila, že jediná na světě vlastní minerály moderní ekonomiky. Její dominance je výsledkem desetiletí cílené průmyslové politiky. Evropa mezitím udělala vlastní rozhodnutí: těžbu odsunula jinam, zpracování outsourcovala, výrobu nechala odtéct ve jménu efektivity a nižších nákladů. Dopady na životní prostředí externalizovala, lokální odpor brala jako veto místo úkolu pro správu věcí veřejných a strategické myšlení vystřídala víra v hladce fungující globální trhy. Je to tentýž mechanismus, který vyprázdnil části evropské výrobní základny – jen dnes už nejde „jen“ o vstupy, ale o strategická aktiva pro baterie, sítě, větrné turbíny i digitální infrastrukturu.