"V revíru se s vyhledáváním uhlí začalo někdy kolem roku 1775. První zaznamenaná těžba je 1782, a to 1000 tun za celý rok. My dneska taky vytěžíme asi 1000 tun a tím to uzavřeme. Bohužel tak to je. Těžilo se necelých 250 let, přesně 244 let těžby v ostravsko-karvinském revíru," řekl Škorpík.

Důl ČSM je nejmladší v OKD. První uhlí z něj bylo vytěženo 19. prosince 1968. O tři roky později z něj byl vytěžen první milion tun uhlí. Celkově bylo na Dole ČSM vytěženo zhruba 125 milionů tun uhlí. Vlak s takovým množstvím by byl dlouhý přibližně 35.000 kilometrů.

"Na podzim roku 2028 důl úplně skončí. Je to smutné, protože spousta lidí odchází. Spousta lidí, kteří nic jiného nedělali, než že čistě pracovali v hornictví a už se do hornictví nedostanou zpátky," řekl Škorpík, který vystudoval Střední průmyslovou školu hornickou a později obor hlubinné dobývání na Vysoké škole báňské. "V té době mě vůbec nenapadlo, že na šachtě nedožiju důchodu, ale tak to je. Je to všechno o ekonomice, mohli bychom dobývat, ale musel by to někdo doplácet. Ekonomicky už to prostě není výhodné," dodal.

Jakmile těžba skončí, demontuje se z dolu dobývací stroj a vyklidí se další věci jako motory. Oblast se pak začne uzavírat. Většina součástí ale v dole zůstane, protože se podle Škorpíka nevyplatí dostávat je nahoru.

V posledním porubu, přibližně 1300 metrů pod zemí, těží kolektiv vedený hlavním předákem Krysztofem Miedzińským z dodavatelské firmy Alpex. I on dnes fáral na své poslední ranní směně. "Odcházím do důchodu. Budu ženě připravovat obědy," řekl s úsměvem. V České republice odpracoval při těžbě uhlí 29 let, a to bez větších úrazů.

"Uvidíme, co život přinese, ale hornictví stačilo. Všichni vidíte, jaké jsou emoce - televize, fotky, kdyby takové hornictví bylo nadále, s chutí zůstanu. Byli tady fajn kolegové, ale všechno někdy končí," doplnil Miedziński.

Devět roků pracoval v černouhelném dole Grzegorz Sobolewski . "Je mi líto, že to končí. Bydlím v Česku, v Karviné. Teď budu na šachtu jezdit do Polska, kde budu v práci pokračovat. Na práci jsou nejtěžší podmínky, hlavně prach a teplota," řekl. I po letech do dolu chodí se strachem s respektem. "Blbec je, kdo se nebojí," řekl. Zároveň pro něj práce byla adrenalin, protože není obyčejná. Když chvíli nebyl v dole, už se mu prý stýskalo.

Symbolický poslední vozík uhlí vyjede z podzemí 4. února.