Několik dní po útoku byl ve vzduchu stále cítit zápach spáleniny. Ve sněhu ležela zmrzlá vrána. V troskách se potulovali toulaví psi, proplétali se mezi obrovskými ohořelými zkroucenými trubkami a tichými nečinnými turbínami. Místo, které nyní připomíná postindustriální pustinu, zničilo několik ruských útoků. Není přitom jasné, kdy nebo zda vůbec v něm bude možné obnovit produkci.

"Rád bych řekl měsíce, ale pravděpodobně to potrvá roky," řekl 53letý Oleksandr, který v zařízení pracuje jako vedoucí oddělení řízení výroby. Elektrárna provozovaná soukromou společností DTEK patří mezi ukrajinskou kritickou infrastrukturu, její přesné umístění a celá jména většiny zaměstnanců proto nemohou být zveřejněna.

"Pracuji v této elektrárně už 27 let a chce se mi brečet," prohlásil 53letý vedoucí směny Volodymyr. Jeho tým pracoval tu noc, kdy se zařízení stalo terčem nejnovějších útoků. "Stovky pracovníků a techniků jsou tady nepřetržitě, ve dne v noci, aby toho opravili co nejvíce," poznamenal manažer komunikace společnosti DTEK Oleksandr Kutereščyn. Na místě mezitím bagry a desítky zaměstnanců i záchranářů odklízely trosky a sutiny.

Od začátku ruské invaze v roce 2022 byla podle Kyjeva ukrajinská energetická infrastruktura napadena více než 220krát. Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal v roce 2024 zatykače na vysoké ruské vojenské činitele za raketové útoky na elektrárny, které podle žalobců soudu představují válečný zločin.

Ukrajinci pro toto bombardování stvořili vlastní výraz: "cholodomor". Odkazuje se na hladomor z 30. let 20. století, který vyvolal tehdejší sovětský vůdce Josif Stalin, a který Kyjev považuje za genocidu. Hladomor se ukrajinsky řekne holodomor a nízká teplota nebo zima cholod. Kyjev a jeho spojenci obviňují Moskvu, že se snaží uvrhnout Ukrajinu do humanitární krize tím, že připravuje civilisty o elektřinu, topení a vodu, zatímco teploty v Kyjevě tuto zimu klesají k minus 20 stupňům Celsia.

Útoky nemají za následek jen výpadky v dodávkách elektřiny, podkopávají také morálku, zejména komunit pracovníků a rodin, které vznikly v okolí elektráren. "Všichni ti lidé strávili polovinu svého života prací tady (v této elektrárně). A teď je všechno zničeno," řekla, 22letá Aňa, která žije v nedalekém městě a její matka pracuje jako administrativní pracovnice ve společnosti DTEK už 30 let.

Čtyřiadvacetiletá manažerka restaurace Veronika je unavená z toho, že elektřina je k dispozici během každých šesti hodin pouhých 60 minut. Také její teta pracuje v elektrárně, kterou od jejího domu odděluje les. "Samozřejmě je děsivé, když Rusko útočí. Ale zvyknete si," uvedla Veronika. "Nejdůležitější je, aby lidé, děti, netrpěli. Kovové věci se dají znovu vybudovat. I když někteří říkají, že je všechno zničeno, není to pravda. Komíny elektrárny stále stojí, a my také," dodala.