Kdyby existovala mapa Evropy ukazující, kdo ovládá suroviny budoucnosti, střední Evropa by na ní pravděpodobně zůstala jako bílé místo. Ačkoli země Visegrádu mají pod svým územím naleziště několika kritických surovin, včetně lithia a antimonu, chybí jim prvky vzácných zemin – materiály, které pohánějí elektromobily, obranný průmysl a větrné turbíny. Bez nich mají země V4 slabší hlas v evropské debatě o surovinách a technologické nezávislosti.

Čtyři země, čtyři strategie

Zkušenosti všech čtyř visegrádských zemí mají jednoduchý a nepříjemný závěr. Každá z nich zvolila jinou strategii, přesto žádná z nich sama o sobě nezaručuje skutečný vliv.

Maďarsko přilákalo továrny na baterie, ale nepodařilo se mu rozvinout domácí dodavatelské řetězce. Česko má lithium, ale uvázlo v dlouhých povolovacích procesech. Pozice Slovenska je blízká pozici Polska: zatímco jeho severní soused se soustředí na to, jak z důlního odpadu po těžbě uhlí získat nějakou hodnotu, Slovensko rovněž vidí potenciál v podobných zdrojích, ale teprve začíná mapovat, co by mohlo být ekonomicky využitelné.