Přeměna oxidu uhličitého CO2 na užitečná paliva pomocí sluneční energie představuje svatý grál moderní zelené chemie. Zařízení, které tuto přeměnu umožňuje, se nazývá solární reaktor. Klíčovým prvkem je v něm fotokatoda: materiál, který pohlcuje světlo a umožňuje chemickou reakci. Jako ideální materiál se dlouho jevil oxid měďný, protože je levný, dostupný a skvěle zachytává sluneční paprsky. V praxi však narážel na zásadní překážku: ve vodním prostředí se pod vlivem světla extrémně rychle přeměňuje a rozpadá, podobně jako když železo podléhá rychlé korozi, a svou funkci ztratí už během desítek minut.