Tradičně uhelné české regiony sází na vodík jako na technologii, která může pomoci rozvoji obnovitelných zdrojů: na Ústecku vzniká vodíková laboratoř, v Moravskoslezském kraji pak první „vodíkové údolí“.
Globálnímu vodíkovému trhu ale dominuje Čína, která se soustředí na praktické využití a má zároveň největší instalovanou kapacitu elektrolyzérů na světě. Do vodíkových technologií mohou uhelné regiony investovat mimo jiné skrze Operační program Spravedlivá transformace, který je určen specificky pro ně. Další možností je využít finance z Modernizačního fondu, kde jsou na vodíkové projekty alokovány až čtyři miliardy korun.

Šedý a zelený vodík

Evropa si dala za cíl být do roku 2050 uhlíkově neutrální a právě vodík může být ideálním doplňkem energetického mixu. Umožní totiž na rozdíl od baterií skladování energii po delší časový úsek a do budoucna by měl doplnit a nahradit zemní plyn a také dekarbonizovat průmysl. Podmínkou nicméně je, že půjde o „zelený vodík“, který bude vyroben pomocí bezemisní elektřiny, tedy elektřiny z obnovitelných zdrojů. To je ale prozatím hudbou budoucnosti. „Absolutní většinu světového vodíku ale momentálně představuje tzv. šedý vodík vyrobený prostřednictvím fosilních zdrojů. Vodík má na evropské úrovni silnou politickou podporu a do roku 2030 počítá Evropa dle evropské vodíkové strategie s vlastní výrobou deseti milionů tun obnovitelného vodíku a stejným množstvím vodíku dovezeného ze zemí mimo EU,“ říká Kateřina Novotná, analytička portálu Evropa v datech.

„Česko se do evropských vodíkových projektů (tzv. IPCEI, důležitých projektů společného evropského zájmu) zapojilo také, ale pouze v rámci první ‚vlny‘ společných vodíkových projektů. Ty se týkaly především výzkumu, vývoje technologií či inovativního využití vodíku,“ doplňuje Kateřina Novotná.