Což o to – teoreticky by to nápoje asi i zvládly. Ve spotřebním koši za ně utratíme osmkrát více než za máslo. Ale nápoje nemají vůbec jak podražit tím, že zavedeme zálohování. Kdo by je zdražil? Nápojáři či pivovarníci? Proč? Právě naopak. Oni se tak skrze zálohování dostanou k levnější surovině, která je nyní namísto recyklace spálena či rozházena po kraji. Slýcháme, že 75 procent PET se už teď „vrací“ do kontejneru. Ale ne do dalších PET lahví. A zálohovat plechovky je ještě důležitější. Těch se u nás „vybere“ jen 30 procent a do nových plechovek nemíří vůbec nic. Navíc výroba jedné PET stojí méně než korunu, jedné plechovky čtyři. Nový materiál je dražší, vrácený levnější, tak jaké zdražování?

Když výrobci nemají jak zdražovat, co prodejci? Celé zavedení a provoz zálohování se zafinancují samy. Mimo jiné právě těmi ušetřenými penězi za suroviny plus těmi zákazníky, kteří nádoby nevrátí. Ano, těm se logicky nákup „zdraží“. Úplně stejně, jako když nevrátí nákupní vozík s dvacetikorunou. Ale třeba drobní prodejci na tom mohou i vydělat. Proč na sebe berou už dnes dobrovolně náklad se skladováním našich balíčků, abychom pro ně nemuseli na zrušené pošty? Protože z toho sami něco utrží. Přímo od provozovatele a nepřímo z našeho možného nákupu. Tak jaké zdražování?

A teď, abychom se chápali: To nutně neznamená, že nápoje po zavedení zálohování přímo zlevní. Žijeme ve světě permanentní dvou- až tříprocentní inflace. Tak to chce ČNB. Ne každý si může dovolit vzdor permanentní inflaci nezdražovat jako letos třeba největší pivovar v zemi. Ale zálohování nemá jak zrychlit nápojové zdražování. Může je jen zpomalit. A inflaci snížit.