Uhlíkové povolenky, nazývané také uhlíkové kredity, se vytvářejí prostřednictvím projektů jako výsadba stromů nebo výstavba větrných elektráren v chudších zemích. Ty za každou tunu emisí, které sníží nebo odčerpají z atmosféry, obdrží jednu povolenku. Jiné země a společnosti, které budou vypouštět vyšší množství skleníkových plynů, mohou pak tyto kredity nakupovat, což jim pomůže k dosažení jejich klimatických cílů.

Již na začátku dvoutýdenní konference se podařilo dojednat dohodu, která umožní, aby centralizovaný systém obchodování podporovaný OSN začal fungovat příští rok. Poté strávili vyjednavači většinu času v Ázerbájdžánu tím, že se snažili doladit podrobnosti samostatného dvoustranného systému, který by zemím umožnil přímé obchodování. Dohoda se týká hlavně toho jak zajistit důvěryhodnost systému, aby mohl spolehlivě vést ke snižování emisí skleníkových plynů. Mezi detaily, které bylo třeba upřesnit, patřila struktura registru pro sledování kreditů a také otázka, kolik informací by měly země sdílet o svých obchodech.

Bilaterální obchodování s uhlíkovými kredity začalo již v lednu, kdy Švýcarsko koupilo kredity od Thajska. Také desítky dalších zemí již uzavřely dohody o převodu těchto kreditů. Obchody však zatím byly jen omezené a nalezení rovnováhy mezi jasným souborem pravidel, které zajistí integritu a transparentnost a zároveň neomezí schopnost zemí účastnit se obchodů, by mělo vést k oživení obchodů.

Podnikatelská skupina IETA, která propaguje rozšíření obchodování s uhlíkovými povolenkami, uvedla, že trh podporovaný OSN by mohl mít do roku 2030 hodnotu 250 miliard USD (6,1 bilionu Kč) ročně a mohl by kompenzovat dalších pět miliard tun emisí oxidu uhličitého ročně.